Už uplynuly dva týdny od okamžiku, kdy nám zavřeli školu kvůli koronaviru, který se rozhodl řádit i v naší republice. Jak se říká, „produkty“ z Číny se obyčejně dostanou všude. Ačkoliv z toho většina žáků měla nejprve radost, momentálně na současnou situaci nikdo z nás moc s úsměvem nepohlíží. Zdání klame a elektronická výuka není zdaleka tak jednoduchá, jak si všichni představovali. Je to velmi náročné, a to především pro učitele, kteří se musí vyznat v tuně zpráv či dotazů, následně podat látku tak, aby to všichni žáci pochopili, což jak všichni jistě víme, není snadné ani v realitě. Řekla bych, alespoň tedy za nás studenty, že to ale zatím zvládáme celkem dobře. Samozřejmě je to všechno o zvyku, tudíž nám chvilku trvalo, než jsme přišli na to, jak tento systém funguje, a proto byly první dny trochu obtížnější. Teď už nám to ale šlape jako hodinky. Každopádně mě to ale vede k myšlence, jestli poté pro nás všechny nebude těžší opět zapadnout do toho každodenního stereotypu, tj. sezení v lavicích. Zatím to sice na brzký návrat nevypadá, ovšem všichni už bychom se rádi vrátili, a tak doufáme, že karanténa, jež nás vězní doma, brzy pomine. A pak zpět k hromadě testů a ústnímu zkoušení. Musíme to potom přece všechno dohnat! Na závěr bych k příležitosti Dne učitelů za nás všechny ráda poděkovala našim vyučujícím, kteří s námi mají jak při běžné výuce, tak i v tomto těžším období spoustu trpělivosti a jsou ochotní pomoct. DĚKUJEME!
Za RADAR Petra Krechlerová
